Jak přidělím každému produktu jedinečný identifikační kód?

Co konkrétně musíte dělat

Co se od vás očekává

Každý produkt obdrží vlastní jedinečný identifikační kód

Článek 12 nařízení ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781) stanoví, že produkt, pro který je digitální produktový pas povinný, musí obdržet jedinečný identifikační kód. Tento kód odlišuje produkt od všech ostatních produktů a vytváří spojení se správnými údaji digitálního produktového pasu. Pro oděvní společnost to znamená, že jedinečný kód není něco, co se přidá dodatečně, ale stane se součástí způsobu, jakým se produkt vytváří: v okamžiku, kdy se článek dostane do systému, vzniká také kód, který tento článek identificuje po dobu jeho celé životnosti.

Kód musí být v souladu s uznávanými systémy

Článek 12 odkazuje na identifikační systémy, které jsou již mezinárodně používány nebo uznávány, aby kód nebyl vlastní vymyšlením značky, ale aby se přizpůsobil struktuře, která je čitelná a rozpoznatelná pro ostatní aktéry v řetězci — celní správu, dohled nad trhem, obchodní partnery. V praxi je to pro mnoho oděvních společností okamžik, kdy se objeví otázka, zda pro to postačuje stávající číslo GS1 nebo je třeba něco dalšího. Kdo se chce tímto tématem hlouběji zabývat, najde více informací v co je GS1 Digital Link a zda je to pro produktový pas nutné.

Kód musí společně identifikovat produkt a pas

Identifikační kód není oddělený od samotného pasu. Článek 11 nařízení ESPR popisuje technické fungování digitálního produktového pasu a jedinečný kód je přesunul mezi fyzickým produktem a digitálními údaji o něm. Pro společnost s 10 až 100 zaměstnanci to znamená, že kód musí být správný alespoň na dvou místech: v interním systému, ve kterém byl článek vytvořen, a na datovém nosiči, který se objeví na samotném oděvu. Jak se datový nosič dostane na oděv, je popsáno na stránce o QR kódu na produktu.

Kód musí zůstat jedinečný i v případě variant

Oděvní kolekce se zřídka skládá z jednoho jednoduchého artiklu: existují velikosti, barvy, sezóny a někdy materiálové varianty v rámci toho, co se komerčně prodává jako "jeden produkt". Povinnost mít jedinečný kód přímo souvisí s otázkou, zda každá varianta potřebuje vlastní kód — a tím i vlastní pas. To je přesně to místo, kde se mnohé společnosti zaseknout, a způsob, jakým se to řeší, určuje, kolik administrativy vznikne. Více informací najdete na stránce, která se zabývá otázkou, zda každá velikost a barva obdrží vlastní digitální produktový pas.

Kód musí zůstat propojen s pasem, pokud je to nutné

Jedinečný kód, který je dnes správný, ale za tři roky není již vůbec dohledatelný, nesplňuje účel článku 12. Kód musí být během příslušného období zjistitelný a propojen s příslušným pasem. To vyvolává otázky týkající se toho, jak dlouho pas zůstane dostupný a co se s ním stane při změnách v podniku — témata, která se řeší odděleně, ale v praxi začínají konzistentním kódem, který si nezměnit svoje formě nebo systém v půlce cesty.

Kde se věci pokazují v praxi

Běžná situace je, že společnost používá interní číslo artiklu, které funguje dobře pro vlastní správu skladu, ale nenavazuje na systém, který by byl externě rozpoznatelný. Interní číslo je pak vyplněno dvěma různými odděleními mírně odlišným způsobem a kód ztrácí svou funkci jedinečné identifikace, jakmile existuje pochybnost o tom, která verze je správná.

Druhá situace vzniká u private label: dovozce nechává stejnou linku oděvů vyrábět u více výrobců a každý výrobce generuje vlastní číslování. Bez dohody o tom, kdo kód přiděluje a jak se předává, získá stejný produkt dva různé kódy, nebo ještě hůře, dva různé produkty obdrží stejný kód.

Třetí situace se vyskytuje u kolekcí určených na konkrétní období: oděvní kus, který se minulý rok jmenoval "model A, barva modrá", se letos vrací s malou úpravou a interně obdrží stejné číslo artiklu, protože jde o "v podstatě stejný produkt". Pro vlastní katalog je to logické, ale u identifikačního kódu pak vzniká nejasnost, který pas patří k jaké fyzické verzích.

Čtvrtá situace je, že se kód sice vytvoří správně, ale nikde mimo ERP-systém se nezaznamenal způsob, jak byl vytvořen. Když osoba spravující číslování opustí podnik, znalost o logice kódu zmizí a bude obtížné zachovat konzistenci při číslování nových produktů.

Páté situaci dochází při propojení se stávajícími systémy: podnik chce, aby se identifikační kód generoval automaticky z ERP-systému, ale předem neurčil, které pole bude zdrojem dat, takže se kód při aktualizaci systému změní, zatímco pas je již zveřejněn. Jak lze propojení se stávajícím systémem nastavit, je popsáno na stránce o propojení digitálního produktového pasu s ERP- či skladovacím systémem.

Co si můžete zaznamenat

• Přehled identifikačního systému používaného pro jedinečný kód (například strukturu GS1) a zdůvodnění, proč byl tento systém vybrán.
• Vnitřní dohoda o tom, kdo v podniku je oprávněn přidělovat nové kódy a v jaké fázi výrobního procesu se to děje.
• Dokument, který stanovuje postup při zacházení s variantami: které rozdíly v velikosti, barvě či sezóně vedou k novému kódu a které nikoli.
• Při spolupráci s externími výrobci nebo partnery private label: písemná dohoda o tom, kdo kód přiděluje a jak se předává importérovi nebo značce.
• Technický popis způsobu generování kódu z vlastního ERP- nebo skladovacího systému, včetně zdrojového pole a případných pravidel ověření.
• Protokol vydaných kódů, aby bylo možné v případě pochyb ověřit, který kód byl přiřazen kterému produktu a kterému výrobnímu období.